Byl jsem svědkem toho, jak jedna maminka vysvětlovala svému dítěti, že kříž rukou od čela k srdci a od levého ramene k pravému děláme proto, že Bůh je nahoře, dole, vlevo i vpravo.
Je pravda, že Bůh je skutečně všude a obklopuje nás (Žl 139). Ale není to ten pravý důvod, proč jako křesťané děláme znamení kříže.
Tím důvodem je to, že Ježíšův kříž a jeho zmrtvýchvstání jsou nejdůležitější událostí dějin. Že díky křtu jsme také my byli spolu s Kristem ukřižováni, pohřbeni a vzkříšeni a že Ježíšův kříž je naším poznávacím znamením. Křesťané si již ve 2. století zvykli začínat znamením kříže každou svou činnost: vstávání, umývání, obouvání či jídlo – protože ve všem, co děláme, v nás žije Kristus, který se za nás obětoval (Gal 2,20). Protože Ježíš na kříži zvítězil nad ďáblem a nad smrtí, bylo velmi záhy gesto kříže vnímáno také jako ochrana proti Zlému. Středověcí teologové říkají, že když děláme znamení kříže, stavíme pevnost proti nepříteli.
Slova, která znamení kříže doprovázejí: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen“, jsou slova křestní formule. Tato slova nad námi byla vyslovena, když jsme byli ve křtitelnici spolu s Ježíšem pohřbeni a povstali jsme k životu věčnému. Opakování této trojiční formule na začátku každé modlitby a bohoslužby je povzbuzením, že každá modlitba a mše svatá v nás tento Boží život živí.
„Na cestách, při každém vcházení i vycházení,
při oblékání i obouvání, při umývání i rozsvěcení světla,
u stolu, když uléháme i když sedíme,
zkrátka při jakékoli činnosti
se označujeme na čele znamením kříže“ (Tertulián, 3. stol.).
Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným
než křížem našeho Pána Ježíše Krista (Gal 6,14).
Se svolením zpracováno podle knížky:
Radek Tichý, Mše svatá pro začátečníky i pokročilé,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.
Článek je převzat z webu pastorace.cz.
Fotografie: Člověk a víra (N. Franková)
