Ježíši, světlo našich srdcí, od svého zmrtvýchvstání k nám stále přicházíš. Ať jsme kdekoli, stále nás očekáváš. A říkáš nám: "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a naleznete odpočinutí" (Mt 11,28).
Ježíši Kriste, když si myslíme, že jsme docela sami, ty jsi zde.
Když je v nás pochybnost, tvá láska k nám není o nic menší. Chtěli bychom se odvážit riskovat kvůli tobě, Kriste. A slyšíme tvoje slovo: "Kdo dá život z lásky ke mně, nalezne jej."
Ty jsi, Kriste, spojen s každou lidskou bytostí bez výjimky. A ještě víc, ty, vzkříšený, přicházíš uzdravit skryté zranění duše. A pro každého se otevírají brány nekonečné dobroty srdce. Takovou láskou se naše životy pomaloučku mění. Bože živý, naši minulost ukrýváš do Kristova srdce a o naši budoucnost se postaráš.
Ježíši Kriste, tak mnoho dětí a mladých lidí, poznamenaných lidským opuštěním, jsou cizinci na zemi. Někteří se ptají: má můj život ještě nějaký smysl? A ty nás ujišťuješ: pokaždé, když ulehčíte trýzeň nevinného, děláte to pro mne, pro Krista.
Ježíši, náš pokoji, když naše rty mlčí, naše srdce ti naslouchá a také k tobě mluví. A ty říkáš každému: odevzdej se docela prostě životu z Ducha svatého, tvá troška víry k tomu stačí.
Ježíši, náš pokoji, ty nás nikdy neopouštíš. A Duch svatý nám stále otevírá cestu, abychom se vrhli k Bohu jako do propasti. A přichází úžas: ta propast není propastí temnot, ale je to Bůh: hlubina soucítění a nevinnosti.
Ježíši, staň se naším pokojem. Ty pro nás nikdy nechceš otřesy duchovní trýzně. Když chápeme, že to všechno se děje v důvěře ve tvou lásku, slyšíme tvé volání: působením Ducha svatého si vytvoř srdce rozhodnuté přijímat všechno v jasu chval. Dechu Boží lásky, Duchu svatý, do hlubiny naší duše vkládáš víru. Je jako vzmach důvěry, který se v průběhu našeho života tisíckrát obnovuje. Tato důvěra nemůže být než docela prostá, tak prostá, že ji může přijmout každý.
Z knihy Modlitba s Rogerem, převzato z webu Pastorace.cz.
