Neil T. Anderson, Vítězství nad temnotou
Jak se vám líbí podobenství o dělnících na vinici (Mt 20,1-16)? Majitel vinice si najímá dělníky, jednu skupinu hned ráno, další skupiny postupně během dne, takže ti poslední pracují jen hodinu, zatímco první skupina dřela celý den. Nakonec dostanou všichni bez rozdílu denár, běžnou denní mzdu. Musím přiznat, že s první skupinou jsem vždycky soucítil. Já vím, dostali tolik, kolik měli dojednáno, ale nedivím se, že jim přišlo ne-spravedlivé, když ti poslední, kteří pracovali pouhou hodinu, vydělali stejně jako oni, kteří nesli tíhu dne i horko. Ještě ke všemu pán vinice jednomu z nespokojených odpoví: Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý? Klíče k porozumění vidím dva: první je, kam v příběhu umístíme sami sebe. Jsem ten zodpovědný dříč, který na Boží vinici pracuje už od rána a teď čeká na výplatu. anebo tím, že jsem pracoval jen chvíli a jediné V co můžu doufat, je milost? Otázkou také zůstává, CO je tím denárem - to je druhý klíč. Pán vinice řekl: Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci?
Denár je tedy obrazem něčeho, co je Bohu vlastní - čeho nedá víc ani sebezodpovědnějším dříčům, ale čeho zároveň nedá méně ani tomu, kdo žádný extra výkon nepředvedl. Správně, je to jeho láska. Pravdou je, že z Božího pohledu jsme v té poslední skupině každý bez rozdílu. Kdyby nám vyplatil, co si skutečné zasloužíme, budeme na tom bledé. Naštěstí rozdává dary, ne výplaty. Nemiluje nás proto, že jsme si jeho lásku zasloužili, ale proto, že milovat je součástí jeho povahy. Nemůžeme učinit nic pro to, aby nás miloval víc, a neexistuje nic, co by jej přimělo k tomu, aby nás miloval méně. Rekněte, není snad podobenství o dělnících na vinici skvělé?
Se svolením převzato z knihy: O Boží otcovské lásce s Karlem Řežábkem (KNA 2009)
