Romano Guardini
Brána je předěl
mezi vnějškem a vnitřkem;
mezi trhem a svatyní;
mezi tím, co patří světu,
a tím, co je zasvěceno Bohu.
Když člověk branou prochází,
ona mu říká:
Nech venku všecko,
co nepatří dovnitř,
myšlenky, přání, starosti,
zvědavost a marnivost.
Co není posvěcené,
všecko nech venku.
Očisti se,
vcházíš do svatyně.
Jen tou branou
kvapně neprospěchat!
Procházejme jí
docela pomalu
a své srdce otevřme,
ať vnímá, co brána hovoří.
A dokonce i předem
chvilinku postůjme,
ať to procházení
jsou kroky očisty
a usebrání.
Přeložil Vratislav Slezák
