Víte, že Duch Svatý představuje duši, životní mízu církve i každého jednotlivého křesťana. Je Boží láskou, která z našeho srdce činí svůj příbytek a vstupuje s námi do společenství. Duch Svatý je stále s námi, stále v nás, v našem srdci.
Duch sám je „Boží dar“ par excellence (srov. Jan 4,10), dar od Boha, a tomu, kdo jej přijímá, uděluje rozmanité duchovní dary. Církev jich vypočítává sedm. Toto číslo symbolicky vyjadřuje plnost, úplnost. Jsou to ty dary, které se probírají při přípravě na svátost biřmování a o něž prosíme ve starobylé modlitbě zvané „Svatodušní sekvence“. Dary Ducha Svatého jsou: moudrost, rozum, rada, síla, vědění, zbožnost a bázeň Boží.
První dar podle tohoto seznamu je tedy moudrost (sapientia). Nejde však o pouhý lidský důvtip, který je plodem poznání a zkušenosti. Bible podává, že Šalomoun ve chvíli své korunovace na izraelského krále prosil o dar moudrosti (srov. 1 Král 3,9). A moudrost je právě toto: milost dívat se na každou věc Božíma očima. Je zkrátka viděním světa, viděním situací, okolností, problémů a všeho Božíma očima. To je moudrost. Někdy hledíme na věci podle svého zalíbení či podle stavu svého srdce, tedy s láskou či nenávistí, se závistí… To však není Boží vidění. Moudrost v nás působí Duch Svatý, abychom všechny věci viděli Božíma očima. To je dar moudrosti.
Moudrost samozřejmě pochází z důvěrnosti s Bohem, z niterného vztahu k Bohu, ze vztahu dětí s Otcem. Máme-li tento vztah, Duch Svatý nás obdarovává moudrostí. Jsme-li ve společenství s Pánem, Duch Svatý jako by proměňoval naše srdce a dával mu vnímat veškerou svoji vřelost a náklonnost.
Duch Svatý tedy činí křesťana „moudrým“. Nikoli však v tom smyslu, že člověk pak má odpověď na všechno, všechno ví, ale v tom smyslu, že „zná“ Boha, ví, jak Bůh jedná, pozná, co je Boží a co nikoli; má moudrost, kterou našim srdcím dává Bůh. V tomto smyslu má srdce moudrého člověka chuť a příchuť Boží. Je velice důležité, aby v našich společenstvích byli takovíto křesťané. Všechno v nich mluví o Bohu a stává se krásným a živým znamením jeho přítomnosti a jeho lásky. A to je něco, co si nelze vydobýt, co si nemůžeme opatřit sami ze sebe. Je to dar, který Bůh dává těm, kdo se poddávají Duchu Svatému. Máme v sobě, ve svém srdci Ducha Svatého; můžeme mu naslouchat, nebo ho opomíjet. Nasloucháme-li mu, učí nás této cestě moudrosti, obdarovává nás moudrostí, jež je viděním Božíma očima, slyšením sluchem Božím, milováním srdcem Boha, hodnocením věcí Božím soudem. Toto je moudrost, kterou nám dává Duch Svatý a všichni ji můžeme mít. Jen o ni musíme prosit Ducha Svatého.
Pomyslete na maminku, která je doma s dětmi. Když dělá jednu věc, už myslí na druhou, jde od jedné věci k druhé a řeší problémy s dětmi. Když se maminky unaví a křičí na děti, je to moudrost? Je moudré – ptám se vás – křičet na děti? Co říkáte – je to moudrost, nebo ne? Ne! Když však maminka vezme dítě a něžně mu něco vytkne slovy: „To se nedělá, proto a proto…“ a trpělivě mu to vysvětluje – je to moudrost? Ano! A to nám v životě dává Duch Svatý. Podobně např. v manželství, když se manželé pohádají a pak se na sebe ani nepodívají nebo se dívají jen úkosem – je to moudrost Boží? Ne! Když však řeknou: „Dobře, bouře přešla, udobřeme se,“ a vykročí dál v pokoji – je to moudrost? Ano! Toto je dar moudrosti. Kéž přijde do našich domovů, kéž přijde k nám všem!
A toto se nelze naučit. Je to dar Ducha Svatého. Proto máme prosit Pána, aby nám daroval Ducha Svatého a dal nám dar moudrosti, oné moudrosti Boží, která nás učí dívat se Božíma očima, vnímat srdcem Božím, hovořit Božími slovy. A s touto moudrostí pojďme vpřed, tvořme rodinu, církev a všichni se posvěcujme. Prosme nyní o milost moudrosti. A prosme o tento dar Matku Boží, která je Trůnem moudrosti: kéž nám vyprosí tuto milost.
Zpracováno podle knihy Dary Ducha (Papež František), která vyšla v KNA.
