Biblický Bůh je Bohem, který promlouvá.
Rozdíl mezi živým Bohem a modlami je právě v tomto. Modly sice mají ústa, ale nemluví. Často v Bibli čteme: "Slyš, můj lide", "hle, slovo Boží" nebo "výrok Hospodinův". Jaký smysl pro nás mohou mít takto antropomorfická vyjádření? Má snad Bůh ústa? Odpověď zní: Bůh promlouvá do srdce. Prorok Jeremiáš praví: "Napíšu jim svůj zákon do srdce" (srov. Jer 31,33). Proroci mají jistotu, že slyší jeho hlas. S Ježíšovým příchodem nastává změna. Nyní Bůh promlouvá skrze svého Syna, a apoštolové tak mohou slyšet jeho slovo tělesným sluchem. Můžeme se tedy ptát: Jak může toto slovo, vnímané srdcem proroků a sluchem apoštolů, dospět až k nám? A jaká je úloha Ducha Svatého ve zprostředkování tohoto slova?
K tomu, aby mohlo být slovo proneseno, potřebuje dech. Tato nezbytná zákonitost platí rovněž ohledně slova Božího. Boží slovo nemůže být sděleno jinak než dechem. A co je Božím dechem? Je jím Duch Svatý. Je krásné pozorovat v Bibli všechny ty krásné symboly větru, vánku či dechu, jichž užívá Bůh, aby k nám mluvil o Duchu Svatém.
Duch Svatý je tedy dechem, který nám sděluje Boží slovo.
Duchu Svatý, prostřednictvím Božího slova toužím zaslechnout tvůj hlas. Obnov mou touhu se k němu vracet. Nauč mě číst Písmo svaté, rozjímat je a žít z tvého slova.
Úryvek je převzat z publikace 9 dní k navázání přátelství s Duchem Svatým.
