Před několika dny se v Praze konal festival Prague Pride. Na téma homosexuality se zamýšlí otec František z libocké farnosti. Z jejich webu přebíráme celý text.


 

Dva týdny před konáním festivalu Prague Pride jsem dostal od občanského sdružení Logos email s Výzvou, ve které byla prosba o vyvěšení duhové vlaječky a letáčku o tomto spolku křesťanských homosexuálů v kostele. 

Nejdříve jsem měl chuť mail smazat jako ostatní nabídky, ale nakonec mne přemohla zvědavost a výzvu jsem si přečetl.  Po přečtení jsem měl smíšené pocity: "musíš něco napsat" a "nechej to být!. To první nakonec zvítězilo, ale během dalších dnů ve mně sílila potřeba reagovat, takže se odvažuji sám za sebe napsat několik poznámek, které mne napadly. 

Výzva zmiňuje nepřátelské prostředí české společnosti při setkání s homosexuálně orientovanými lidmi. Ano, někdy to známe z okolí i z křesťanského prostředí v narážkách typu: „ten je pětiprocentní“ až k ostřejším výrazům jako jsou „homouš, lesba, buzna, ...“ Bohužel už nemohu souhlasit s vysvětlením proč to tak je, které Výzva udává. Podle ní je to zapříčiněno křesťanskou naukou. Osobně si myslím, že to s křesťanskou naukou nemá v širším pojetí společnosti co do činění, protože křesťanské hodnoty jsou spíše na ústupu než vzestupu. Přesto je možné, že v křesťanském prostředí může k takovýmto nepříjemným reakcím docházet. Podle mého názoru jsou tu pak smíšeny dvě věci, homosexuální sklon (stav) a homosexuální čin, v jehož důsledku může člověk na sebe uvalit vinu. A toto špatné rozlišení přináší u křesťanů napětí a na obou stranách nepochopení.

Když se na výše zmiňované podíváme podrobněji, homosexuální sklon nebo stav nepředstavuje vinu, hříšné jednání. Jak zmiňuje dopis k pastoraci homosexuálních osob, adresovaný biskupům již v roce 1986, dispozice ke gay-les orientaci nesmí být zdrojem diskriminace: " Je třeba silně litovat, že homosexuální lidé byli a stále ještě jsou předmětem urážek a násilností. Podobné reakce, když se někde objeví, zaslouží odsouzení církevních pastýřů. Jsou projevem nedostatku úcty k druhým, který porušuje základní zásady, na nichž spočívá spravedlivé občanské soužití." Takovéto nepřijetí může vyvolat osobnostní krizi, vedoucí až k sebevraždám, což jako příklad uvádí i Výzva. Tedy pokud se my křesťané setkáme s podobným zesměšňováním, pohrdáním, měli bychom se takovýchto lidí zastat. Zde souhlasím s textem Výzvy, že Boží láska je tu pro všechny, a dodávám:  pro černochy, asiaty, bělochy, cikány, heterosexuály, transsexuály, homosexuály, … Někdy mám pocit, že v každém z nás je trochu sklonu k rasové diskriminaci a s tím je potřeba něco dělat.

Ale na druhou stranu se také musíme zmínit o homosexuální aktivitě (činu). Ano, katolická církev tyto sexuální aktivity hodnotí jako morálně nepřípustné. Při zachování úcty, pochopení a přijetí takového člověka nemůžeme z mravního hlediska zůstat neutrální.  Chápeme, rozumíme, jsme milosrdní, ale snažíme se vést jak k lidskému, tak duchovnímu zápasu, i když je to velmi náročné, někdy dokonce skoro nemožné. Ale podobný zápas musí svádět alkoholik, feťák, člověk, který má rád jídlo, ženy, peníze, hrací automaty, …

Někdy se setkávám s názorem, že pokud je tato orientace vrozená, což je ve skutečnosti případ několika procent z celkového počtu homosexuálů, pak tento neovlivnitelný sklon je natolik přirozený, že ospravedlňuje homosexuální styky. Tak trochu provokativně se zamýšlím, jestli by tímto nebyl ospravedlněn nymfoman, pedofil, zoofil, sadista, masochista, bisexuál, …?   Ponechme odpověď stranou, je však zajímavé, jak se zmiňuje náš přední morální teolog P. Jiří Skoblík, že – podle psychologických studií – dojde-li ke skutečnému přátelství mezi homosexuálními partnery, končí jejich sexuální aktivita. A homofilní vztah bez sexu patří ke kategorii přátelství, proti kterému církev nic nenamítá. Ale je zde důležité upozornit, že to z křesťanského hlediska neznamená legitimitu registrovaného partnerství nebo dokonce adopci dětí těmito páry. 

Dalo by se samozřejmě o celé problematice dále diskutovat, ale nemáme na tomto místě tolik prostoru. Proto alespoň na konci článku přikládám odkaz na podrobnější informace a křesťanské hodnocení, na který shodou okolností odkazuje i samotné sdružení Logos. Samotného mne někdy v budoucnu láká zabývat se více problémem registrovaného partnerství a adopcí těmito páry. Pak je určitě zajímavé téma svěřování úkolů a zodpovědnosti v pastoraci. A v neposlední řadě pomoc v sexuální touze těchto lidí. 

Na závěr bych rád řekl, že na celém textu Výzvy mi vadí její trochu manipulativní obsah bez hlubšího rozlišení křesťanské nauky. Myslím si, že na našem evropském kontinentu díky dnešním kulturním trendům, směřujícím k popření rozdílů mezi pohlavími, k přesvědčení, že homosexualita je stejně přirozená, normální a zdravá jako heterosexualita už dávno neplatí, že by homosexuálně orientování lidé byli v nějaké velké izolaci a netoleranci. Musím se dokonce přiklonit k názoru, že tito lidé nepožadují ze strany společnosti tolik toleranci, jako spíš výsady a privilegia a tím začíná docházet k oklešťování občanských práv, zvláště u rodiny, a popírání tradičních hodnot. A to je pro mne těžko přijatelné. Na druhou stranu musím i já sám v přístupu k těmto lidem udělat jakousi revizi. Odložit své předsudky, možná i strach, jak k těmto lidem přistupovat a o čem si s nimi povídat. Jinými slovy prosit Boha o širší srdce. Přestože jsem kvůli výše zmíněným důvodům vlaječku ani informace o tomto křesťanském sdružení u nás v kostele nezveřejnil, nelituji času, který jsem tomuto tématu věnoval, protože mně samotnému to pomohlo znovu si spousty věcí uvědomit a ujasnit..

 

Text Výzvy křesťanských homosexuálůPodrobnější informace k tématu

 

 

Zdroj textu: web římskokatolické farnosti v Praze-Liboci