Již několik let se už od konce listopadu stále častěji můžeme setkat na náměstích nebo v nákupních centrech s lidmi, kteří své výrobky nabízejí v kostýmech Santa Clause.

 

 

Dokonce tato móda přechází do našich domácností a není výjimkou, že děti v mateřských školkách i na základní škole s radostí nosí červenobílé čepičky. Jistě to může být pro ně zpestření, ale stále více vnímám, že mohou být zmatené. Kdo to tedy o Vánocích přijde? Ježíšek, nebo Santa Claus? A kde se najednou ten Santa Claus vzal? Z toho důvodu jsem se rozhodl vypátrat, jak Santa Claus přišel na svět.


Jeho jméno vzniklo chybou ve výslovnosti holandského slova Sinterklaas, které je zkratkou slova Sint Nicolaas - sv. Mikuláš. První, kdo dal této postavičce obecně známou podobu, byl Clement Clarke Moore, který v roce 1822 napsal pro své dcery báseň „Návštěva svatého Mikuláše“. V ní vystupoval malý skřítek, který jel na saních tažených soby a uměl se protáhnout komínem, aby dětem přinesl dárky. Báseň byla otištěna v novinách a později se dostala do básnické sbírky New York Book of Poetry.


Obsah básně se začal šířit a řada lidí jej převzala za vlastní. Tak se v některých částech USA zrodila nová tradice. Znázornění Santa Clause bylo tehdy velmi různé, obvykle se objevoval jako malý mužíček. Rozšíření legendy ovšem nebylo nijak dramatické. V podstatě se stále jednalo o relativně lokální záležitost.

Ve dvacátých letech minulého století začala mít společnost Coca-Cola potíže s prodejem svých výrobků v zimě. Důvod je jasný: společnost propagovala svou Colu jako osvěžující nápoj. Kdo by se ale chtěl osvěžovat v zimě?
Marketing se tedy začal zajímat o to, jak propagovat zimní nasazení Coca-Coly jako celoročního nápoje. Při svém hledání narazili na zajímavou zimní postavičku, která v některých částech USA symbolizovala vánoční čas. Firma proto najala známého kreslíře Haddona Sundbloma, který se pustil do práce.

Protože neexistovala unifikovaná Santova podoba, Sundblom se inspiroval Moorovou básní, místo skřítka ale udělal velkého, obtloustlého, usměvavého a fousatého dědu v červeném oblečku s kožíškem. Modelem mu tehdy stál jeho přítel Lou Prentiss, později Sundblom kreslil Santu jako svůj autoportrét!

Coca-Cole se jeho obrázky líbily, a tak se je rozhodla využít ke své nové zimní kampani se sloganem „Žízeň nezná roční období“. Od roku 1931 je tedy Santa Claus červený tlouštík, který se stal hlavní vlajkovou lodí společnosti Coca-Cola. Trvalo mu však pouhých dvacet let, než se prosadil ve světovém měřítku. Už v padesátých letech nosil dárky celé Americe a také dalším koutům světa. V roce 1939 přibyl k Santovým sobům nový sob Rudolph a Santa se postupně stal jednou z nejoblíbenějších postav dětského světa.
Když tak o tom přemýšlíme, dochází nám, že Santa Claus není skutečná postava, ale reklamní maskot firmy Coca-Cola, o nějž se navíc dohaduje s jinou americkou firmou White Rock. Dnes by se celá záležitost dala přirovnat k panu Bibendovi, kterého ke své reklamě využívá firma Michelin.

Bohužel lidé na celou kampaň zapomněli a už nepřemýšlejí, kde se slavný Santa vzal. Myslím, že je dobré to vědět, abychom našim dětem nepletli hlavy, abychom nepřímo nedělali reklamu hnědému sladkému nápoji s obsahem kofeinu a bezkokainového výtažku koky, abychom si znovu uvědomili, že si o Vánocích připomínáme a slavíme narození skutečné postavy, která ovlivnila milióny lidí tím, že člověku přinesla naději, že život je velmi cenný, že má svůj smysl a cíl, a že Bůh udělal všechno pro to, aby člověk mohl znovu přebývat v jeho blízkosti, že se nenechal odradit lidskou nedůvěrou a zradou: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (Jan 3,16).“ To je pravý důvod slavení Vánoc, to je důvod k dávání dárků. Bůh narozením svého Syna obdaroval každého z nás a i my si chceme vyjádřit tuto lásku k sobě navzájem. Nenechme si to vzít konzumním zaměřením společnosti ani červenobílým dědečkem, který rozdává dárečky. Vždyť Vánoce mohou být i bez nich, dokonce i bez cukroví a pěkně uklizeného bytu, protože nejdůležitější jsou vztahy mezi námi a mezi námi a Bohem. 

 

Tento text je převzat z webu farnosti v Praze-Liboci, jeho autorem je P.František Horák, O.Carm.