V posledních dnech před druhým kolem historicky prvních přímých prezidentských voleb se celá naše společnost, církev nevyjímaje, rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. Zdá se, že motorem vášnivých debat už dávno není věcná diskuse, ale nenávist vždy k jednomu ze dvou kandidátů, popřípadě k oběma. Je mi z toho smutno. Nehledě na to, že mnohé postoje nenávisti vyrůstají z nepřesných informací nebo dokonce pomluv. Nenávist nikdy ničemu nepomůže. Když se pak rozšíří i na příznivce a podporovatele kandidátů, je to zhoubné a nepochopitelné. Jednak budeme muset vedle sebe i nadále žít i s těmi, kteří měli jiný názor, jednak jeden z kandidátů bude zvolen naším prezidentem a už dnes je jisté, že ať to bude kdokoli z obou, zůstane na něm mnoho špíny a pomluv.
Není také tak jednoduché se domnívat, že volbou našeho prezidenta volíme dobro nebo zlo. V církvi se mluví a píše spíše o menším zlu a větším zlu a o tom, že je třeba nevolit žádné zlo. Možná jen na okraj by bylo dobré poznamenat, že když někdo nejde k volbám, tak už tímto samotným skutkem také volí. Nehledě na to, že nevolit může být i postoj alibismu. Na můj první příspěvek k volbě našeho prezidenta mi někdo napsal, že je lepší se jen modlit a nevolit žádné zlo. Domnívám se, že nejen v této situaci, ale ve většině situací života modlitba nestačí. Z určitého pohledu je nejdůležitější, zvláště je-li spojena s důvěrou a odevzdaností. K modlitbě však máme připojit i svůj konkrétní čin a rozhodnutí, být též ochotní přiložit ruku k dílu a následně nést i zodpovědnost za svá rozhodnutí. Je lépe se mýlit, než ze strachu ze špatného rozhodnutí nejednat vůbec.
Mnozí mne upozornili, jestli vím, že pan Schwarzenberg je členem určitých spolků a tajných organizací, které jsou proti církvi. Myslím si, že vím víc než běžný uživatel internetových informací. Ani si nemyslím, že jsem ve vnímání duchovních vlivů mocných lidí a organizovaných skupin naivní. Přesto se domnívám, že pro naši zemi bude tento kandidát jako prezident prospěšnější než jeho protikandidát. Je to můj názor, moje poznání, moje rozhodnutí, které nikomu nevnucuji. Jedna z věcí, která mi pomohla při mém vlastním rozhodování, bylo shlédnutí víc než pět let starého televizního dokumentu Erika Taberyho a Tomáše Kudrny o následcích opoziční smlouvy, korupčních skandálech a přímých důsledcích zákulisních politických dohod v naší politice. Kdybych mohl ovlivnit to, aby si naše generace shlédnutím tohoto dokumentu připomněla, co jsme prožili, a kdybychom s tím seznámili generaci nastupující, která o tom ví jen z doslechu, byl bych rád. Bylo by mezi námi pak možná méně naivity.
Televizní dokument ke shlédnutí zde.
