Mezinárodní asociace exorcistů

Deník L´Osservatore Romano publikoval zprávu o tom, že byla potvrzena právní subjektivita této asociace, jejímž členy je 250 exorcistů ze 30 zemí. Myšlenka vzešla od P. Gabriela Amortha, ze Společnosti sv. Pavla, který se této specifické církevní službě věnuje již 40 let a který byl prvním předsedou zmíněné asociace a navrhnul také její statuta. P. Francesco Bamonte, exorcista římské diecéze a současný předseda asociace, řekl vatikánskému deníku, že schválení této asociace Svatým stolcem „je důvodem k radosti nejenom pro její členy, ale pro celou církev. Bůh totiž v církvi povolává ke službě exorcismu některé kněze, aby v pokoře, víře a lásce doprovázeli lidi potřebující specifickou duchovní a pastorační péči, která je pozvedne a povzbudí na cestě osvobození a rozžehne v nich naději“. Pro Vatikánský rozhlas P. Francesco Bamonte komentoval tento krok Apoštolského stolce takto:

„Během dlouhých dějin církve nikdy nepovstala asociace tohoto druhu. Stalo-li se tak, lze v tom spatřovat znamení časů. Duch svatý odpovídá na požadavky naší doby, probouzí v církvi stále větší vnímavost k poslání, které jí Ježíš Kristus svěřil a k němuž patří také vyhánění démonů. Duch svatý zároveň inspiroval a ustanovil v církvi asociaci kněží exorcistů, aby vnímali sílu plynoucí ze společenství se spolubratry, kteří plní tutéž službu, mohli být pravidelně v kontaktu a dělit se o svoje zkušenosti. Tak budou moci nabízet konkrétnější a účinnější pomoc těm, kteří se na ně obracejí.

Přítomnost kněze exorcisty v diecézi je velice důležitá. Pokud takový kněz chybí, vede to často k tomu, že se lidé obracejí na mágy, proutkaře a různé sekty. Je zbytečné mít strach z toho, že když lidé budou vědět o knězi exorcistovi ve své diecézi, budou podléhat snadněji dojmu, že jsou oběti ďábelské posedlosti. První starostí každého exorcisty, který má zdravý rozum, je totiž vyhýbat se vytváření a udržování iluzí o posedlosti, která neexistuje. Exorcista je především evangelizátor a kněz, takže ať už příčina zla, které někoho postihlo, má opravdu formu mimořádného působení démona či nikoli, vždycky se snaží nabádat ke klidu a pokoji, důvěře v Boha a naději v Jeho milost. Tam kde se skutečně potvrdí nějaký druh posedlosti, doprovází ony bratry a sestry sužované Zlým, s pokorou, vírou a láskou, podporuje je v tomto zápase, dodává jim odvahu na úmorné cestě k osvobození a oživuje jejich naději. 

Ve své zkušenosti jakož i zkušenostech mnoha jiných exorcistů - a týkajících se přirozeně lidí opravdu posedlých - se setkávám s muži a ženami, kteří jsou dokonale při smyslech a zdravém rozumu, avšak jsou vystaveni takovému stupni utrpení, které si lze jen obtížně představit. Vzhledem k této bolesti je nemožné zůstat indiferentními a přál bych si, aby se mnozí jiní kněží osobně přesvědčili o této dramatické, často ignorované a podceňované realitě. Exorcismus je forma dobročinné lásky, přinášející užitek trpícím lidem, a bezpochyby patří mezi skutky tělesného i duchovního milosrdenství.

Základem kázání a učení papeže Františka je bezpochyby Ježíš Kristus. Nicméně často nás papež vybízí, abychom nezapomínali na to, co nám říká Písmo svaté, že totiž démoni existují: jsou to andělé, kteří byli Bohem stvořeni jako dobří, ale sami se přetvořili na zlé, protože svobodným rozhodnutím odmítli Boha a Jeho království a tak dali vzniknout peklu. Působí v osobních i kolektivních dějinách lidí a snaží se totéž rozhodnutí pro zlo propagovat mezi lidmi. Nestačí nám proto jen vědět, že démoni existují, ale je třeba také znát, jak působí, abychom jejich útokům předcházeli a neupadali do jejich osidel. Papež často popisuje, jak působí démoni, kteří se skrze pokoušení snaží separovat lidi od Krista. Démoni chtějí, abychom byli jako oni. Nechtějí Kristovu svatost v nás, nechtějí naše křesťanské svědectví, nechtějí, abychom byli Ježíšovými učedníky. Papež také mnohokrát zdůraznil, jak se démoni, kteří jsou odporní a hnusní, přestrojují za anděly světla a činí se přitažlivými, aby účinněji sváděli lidi. Ježíš nás v evangeliu učí, jak s démony bojovat a s jeho milostí je přemáhat. Papež však nemluvil jenom o běžném ďábelském působení, ale v souvislosti s evangelními popisy Ježíšových exorcismů zmínil také ďábelskou posedlost. To je realita, které my exorcisté čelíme touto službou, kterou Kristus svěřil církvi a kterou plníme v Jeho jménu. Obraz církve jakožto „polní nemocnice, kde se ošetřují zranění“, jak jej vylíčil papež František, se obzvláště hodí k poslání svěřenému exorcistům, kteří jsou povoláni být milosrdným Samaritánem, jak jej podrobně popisuje Ježíš v podobenství, a mají pomáhat bratřím, kteří jsou drásáni a sužováni Zlým. Loni v září jsem požádal papeže Františka o povzbuzení italských exorcistů, kteří se sešli na sympoziu, a on velmi ochotně spolu s apoštolským požehnáním vzkázal, že „si cení církevní služby těch, kteří ministeriem exorcismu prokazují tuto formu dobročinné lásky a přinášejí prospěch trpícím lidem, kteří potřebující osvobození a útěchu.

Mocnou zbraní je, jak říká papež František, jenž nás vybízí nosit s sebou v kapse evangelium, četba a meditace Božího slova. Když na nás toto Slovo sestoupí, žije a působí v nás, naplňuje naše nitro milostí Ducha svatého. Potom je to růženec a zasvěcení Matce Boží, kterou démon obzvláště nenávidí. Často se zpovídat, tedy pokorně uznat, že jsme hříšníci, vyznat vlastní hříchy a prosit Boha o sílu se jich už nedopouštět. Účastnit se mši svaté ve sváteční dny. A potom bojovat proti svým neřestem, bojovat proti tomu, co v našem nitru zanechal prvotní hřích, aby opět triumfoval nový člověk v Kristu.“

Převzato z http://www.radiovaticana.cz