"Národ, který zapomíná na svou historii, je odsouzen k tomu, aby se opakovala" Tak nějak zněl nápis v Osvětimském táboře, který jsem tam při své návštěvě před řadou let četl, a který mi zůstal v paměti v té základní podobě dodnes.
A vzpomněl jsem si na něj zrovna včera, když jsem navštívil výstavu „Diktatura versus naděje“ o pronásledování římskokatolické církve v Československu v letech 1948 - 1989. Sám si toho ze svého mládí tolik nepamatuji, tak jsem si řekl, že svou vlasteneckou paměť trochu oživím. S bratřími jsme totiž také letos navštívili tzv. Jáchymovské peklo. Na malém kousku země u Jáchymova zde totiž existovalo postupně 16 táborů, kde v nuzných podmínkách bylo nuceno žít a pracovat v uranových dolech řada lidí nepohodlných pro komunistický režim. Tábory prošla také řada mých spolubratří kněží a celkem Jáchymovským peklem prošlo asi 60 tisíc lidí, díky kterým odcházel týdně do SSSR jeden nebo někdy i dva vlaky uranu.
Ale zpět k výstavě. Člověk si musí vyhradit aspoň hodinku času, aby zběžně prolétl těch asi 15 výstavních panelů s textem a fotografiemi. Na sledování videoprojekce pamětníků to chce zhruba další půlhodinku. Největší dojem na mne asi udělala mapka Československa, na které jsou zaznačeny červeně věznice, zeleně pracovní tábory, a zelenými trojúhelníčky tábory nucených prací. Vše zřízeno pro "nepřátele režimu" komunismu. Výstava (umístěná v Mladotově domě) 28.listopadu končí, proto alespoň o tuto mapku si dovoluji se s vámi podělit a přikládám ji k svému článku (i když kvalita mé mobilní fotografie je značně nízká). Myslím, že je dobré mít ji před očima právě v době, kdy většina politiků u nás diskutuje o tom, zda lustrační zákon je nebo není překonaný. Tedy zda o naší společné budoucnosti mohou či nemohou rozhodovat i lidé, kteří o ní už jednou nějakým způsobem neslavně rozhodovali a s minulým režimem spolupracovali.
Článek převzat z webu libocké farnosti, autor: P. Antonín Příkaský, O.Carm.
