Věřící katolické církve a s nimi i mnozí lidé ve světě se pomalu vzpamatovávají ze šokující zprávy, která 11. února kolem poledne oblétla celý svět a které v první chvíli mnozí nemohli ani uvěřit.
Papež Benedikt se rozhodl naprosto nečekaně oznámit svou chystanou rezignaci v den, který je v církvi již tradičně zasvěcen modlitbě za nemocné. Z jeho prohlášení bylo na první pohled zřejmé, jak a proč se takto rozhodl. Mnoho světových osobností vnímá toto papežovo rozhodnutí jako výraz pokory, zodpovědnosti, odvahy a moudrosti. Zaslouží si jistě naši úctu, vděčnost i naše další provázení v modlitbě.
To nic nemění na tom, že se záhy po oficiálním papežově oznámení začaly objevovat různé teorie, proč vlastně papež odstoupil. Počínaje jeho závažnými nemocemi až po nebetyčné skandály a problémy, které už nestačí řešit. Co všechno je ve hře, to ví jen papež a Bůh. Pro nás jako pro věřící je však velmi důležité, že toto rozhodnutí udělal v modlitbě a po dlouhém hledání Boží vůle. V roce víry, který sám vyhlásil, sám jednal ve víře, kterou hlásal. Je to krok důvěry v trvalé Boží vedení církve Duchem svatým a jediným pastýřem Kristem. Díky tomu můžeme být klidní, že Pán bude věrně stát i při kardinálech, kteří se v následujících dnech sjedou v Římě, aby zvolili Benediktova nástupce. Víra nám totiž dává větší jistotu než znalost všech faktů a než naše lidské snahy věci určovat.
V anketě na jednom křesťanském webu se objevila otázka: Kterému z kardinálů byste dali svůj hlas při volbě papeže? Mezi možnostmi byla naštěstí i možnost, že na národnosti nebo barvě pleti nezáleží, ale že rozhodující jsou schopnosti kandidáta. Tyto otázky jsou sice pochopitelné, ale jinak naprosto nepodstatné. Jako nám nepomůže přesně vědět, proč papež odstoupil, ale důležitý je pouze fakt, že v této záležitosti jednal ve víře a poslušnosti Bohu, tak také není podstatné, kdo ze současných kardinálů by se nám zdál vhodný, ale pouze a jen to, koho vyvolil Bůh. Proto je tou nejdůležitější činností celé církve v těchto dnech usilovná modlitba o Ducha svatého pro nadcházející konkláve. Modlí-li se o Ducha svatého celé společenství věřících, není možné, aby je Pán nevyslyšel. Vždyť Ježíš slíbil, že Otec dá Ducha svatého těm, kteří o něj prosí (srov. Lk 11,13). Budeme-li se tedy modlit, budeme mít jistě za papeže toho, kdo je pro tuto dobu nejvhodnější. Na každém z nás tedy v těchto dnech záleží, jestli i naše jednání bude projevem víry, nebo se uchýlíme jen k prázdným lidským řečem nad lidskými dohady. Bude pro nás též zkouškou víry, jestli nového papeže přijmeme, i když to nebude právě náš kandidát.
