Rozhovor s P.Vojtěchem Kodetem o osobní modlitbě.
Co pro vás osobně znamená modlitba?
Modlitba je pro mě prožívání nejzákladnějšího vztahu mezi mnou a Bohem, většinou skrze můj vztah s Ježíšem. Modlitba pro mne není záležitostí slov, i když se někdy slovy vyjadřuje. Je to tkanivo, které proplétá vše, co dělám, mluvím, cítím, prožívám. Není pro mne snadné vyjádřit slovy to, co hýbe mým srdcem.
Jak a kdy jste s osobní modlitbou začínal? Jak se vaše modlitba od té doby změnila, existují nějaké zásadní mezníky v jejím vývoji?
S osobní modlitbou ve vlastním slova smyslu jsem začal v dospívání. Pochopitelně se moje modlitba měnila se zráním a proměnami mého osobního vztahu s Ježíšem. Velký kvalitativní skok, nejen ve svém životě modlitby, ale v celém duchovním životě, jsem prožil v souvislosti se křtem v Duchu svatém.
Měl jste někdy s modlitbou problémy? Jaké?
Samozřejmě měl mnohokrát. Nejvíce asi v kněžském semináři, když jsem se snažil svůj modlitební život tlačit svou silou a podle svých představ. Pak byla celá období, kdy jsem se nerad modlil některé formy modliteb, nebo jsem zápasil, abych si našel dost času na osobní modlitbu.
Kdo nebo co Vás na cestě modlitby zásadně ovlivnil(o), nebo inspiroval(o)?
Nejvíce mě ovlivnili moji rodiče, způsob, jak žili s Bohem a jak se modlili. Potom zkušenost naplnění Duchem svatým. Ta dala mé modlitbě úplně jiný rozměr. Duch se začal modlit ve mně a zevnitř ovlivňovat celý můj život s Bohem.
Co byste doporučil člověku, který se chce začít modlit, a neví jak na to?
Hlavně musí nějak začít a ne o tom jen mluvit nebo si k tomu něco číst. Modlitba začíná touhou po blízkosti toho, který mě miluje. Modlit se učíme modlením. Pak bych mu radil, aby prosil Ježíše, aby ho naučil modlit a dal mu k tomu dar Ducha svatého. Jako jednu z forem bych mu doporučil, aby si četl evangelia a vlastními slovy se nad nimi snažil s Pánem mluvit, vyjádřit to, co ho tíží, co ho napadá.
Jaká vidíte úskalí nebo nebezpečí v modlitebním životě? Může být modlitba i špatná?
Jedním z největších úskalí je oddělit modlitbu od lásky. Modlitba se snadno stane špatnou, když bude motáním se kolem nás samotných, a tak bude projevem naší pýchy a samolibosti víc, než projevem lásky. Špatné také je, když se stane jen formálním splněním nějaké domnělé křesťanské povinnosti.
Modlitba a normální život – jak to jde skloubit? Co si počít s biblickou výzvou: „Bez ustání se modlete“ ?
Modlit se stále nemůžeme ani slovy ani myšlenkami, ale jen srdcem. Proto je tak důležité, abychom přes všechny vnější formy modlitby nakonec dospěli do stadia vnitřní modlitby, která se stane duší všeho našeho konání a prožívání.
Pro mnoho lidí, co se chtějí pravidelně modlit, je problém najít si na modlitbu čas. Jak to řešíte Vy a co byste doporučil ostatním?
Je to jako s každým jiným vztahem. Vztah se buduje pravidelným sdílením, projevy lásky a důvěry. Je třeba si najít pravidelné chvíle na osobní modlitbu. Bez toho náš život modlitby neporoste a modlit se nenaučíme. Já mám v tomto velkou výhodu, že pravidelný čas na modlitbu je součástí mého zasvěcení. Pak se můžeme učit modlitbou propojit vše, co konáme a prožíváme.
Převzato z modlitba.cz
