Málokdo z nás chce slyšet o obrácení, pokání, změně smýšlení...evokuje to v nás pocit, že se (zase) máme polepšit, že s námi něco není dobře. Ale obrácení je jedna z největších milostí, kterou Pán nabízí každému z nás. Ještě v ústech Jana Křtitele mají tato slova skutečně význam - změňte své chování. U Krista už to ale zcela nově znamená dovolit Bohu, aby vstoupil do života se mnou a já mohl žít s Ním, zříci se sebe a svého smýšlení ve prospěch Kristova smýšlení. Ne vylepšovat sebe, ale přijmout Ježíše místo sebe a učit se každý den přijímat jako dar všechno to, co Bůh už pro mne vykonal.
Ano, my bychom tak rádi chtěli Bohu stále něco dávat a On se chce nechat obdarovat - ale nechce něco, chce nás samotné. Opravdu chci stále dokola vymýšlet, co bych na sobě ještě vylepšil - nebo budu následovat Toho, který mě bezpodmínečně miluje a přijímá a od kterého smím právě proto očekávat úplně všechno?
