Slyšela jsem, že by měli Jana Pavla II. posmrtně exkomunikovat, protože se prý dopustil odpadu od víry a zasvětil se Zlému, když se při setkání s představiteli jiných náboženství v Assisi v roce 1986 zúčastnil modliteb s pohany, kteří se jimi obracejí k démonům, a tak postavil křesťanství na roveň ostatním náboženstvím a pustil do církve ducha zla, ducha Assisi. Co je na tom pravdy?
To je velké nepochopení! Sv. Otec Jan Pavel II. nestavěl na stejnou úroveň křesťanství a jiná náboženství. Důležitý byl postoj pokoje, míru, pokory, smíření, objetí v rozdílnosti a přijetí, bez nároků srovnávání, bez prosazení pravdy na úkor lásky. Byl to důležitý krok, aniž by kdo chtěl manipulovat druhé nebo přesvědčovat. Nešlo o srovnání nesrovnatelného! Nešlo o popření Krista! Bylo to gesto lásky, která přemostí jakékoliv rozdíly kultur, názorů a přesvědčení. Žádné spojování pohanských náboženství ani jejich rituálů s křesťanstvím není možné. Bohužel někteří nepochopili, co tímto setkáním Jan Pavel II. zamýšlel, a snaží se spojit nespojitelné, nerozlišují zrno od plev a fakticky nahrávají novodobému protikřesťanskému náboženskému systému New Age. To však není vina zesnulého papeže, který sám hlásal jedinečnost křesťanské víry, nutnost evangelizace všech, kteří Krista neznají, a sám Krista následoval příkladným způsobem na cestě ke svatosti. Svést některé současné excesy v praxi církve na tohoto velikého muže víry je nesmírně zavádějící a mnohé to může na jejich cestě víry zmást.
