„Maria se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.
Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: ‘Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!’ Maria řekla: ‘Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.’ Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů. (Lk 1,39-56)
Můžeme se dohadovat, proč se Panna Maria po andělově zvěstování vydala na cestu, aby navštívila Alžbětu. Podle časových údajů v evangeliu tam Panna Maria zůstala až do Janova narození, proto se nejčastěji zmiňuje její pomoc stárnoucí příbuzné, jíž se měl narodit syn. Možná si také chtěla ověřit Boží znamení, které jí bylo nabídnuto v zázračném otěhotnění Alžběty. Určitě ale toužila sdílet se svou příbuznou radost z Božího konání v jejich životech, velebit spolu s ní Boha za velké věci, které jim Pán učinil.
Panna Maria v sobě nese Ježíše. Poté, co se otevřela Božímu daru vtělení Božího Syna, všude, kam přijde, s ní přichází také Ježíš a skrze ni působí Duch svatý. Nese v sobě toho, který je větší než ona, je jejím Stvořitelem. Stává se tak živou monstrancí. Slova, jimiž Panna Maria pozdravila Alžbětu, způsobila podivuhodnou reakci. Všichni zúčastnění byli naplněni radostí Ducha svatého a Panna Maria propukla v jásavý zpěv chvály Boha a jeho jednání. Je to nejkrásnější chvalozpěv v celém Písmu a je pro nás školou modlitby. I my jsme pozváni velebit Boha za to, co pro nás vykonal. A tato chvála je pro nás zdrojem radosti: „Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost“ (Žl 126,3).
Chval Pána za to, co vykonal pro tebe, pro tvé drahé i pro nás všechny. Děkuj mu za jeho věrnost a dobrotu, za každé drobné obdarování, kterými tě každodenně zahrnuje. Děkuj mu za ty, s nimiž můžeš sdílet své životní radosti i obavy. Poděkuj i za to, cos mohl ve svém životě již vykonat z lásky k druhým.
Pros Pána o citlivost ke znamením, která ti v životě dává, abys dobře rozlišoval, co je z Boha, a co ne. Pros, aby ses stal vnímavým k velikosti Božích darů, jimiž tě zahrnuje. Pros, aby ses stále víc stával tím, kdo šíří ve svém životě radost z Boha a přináší ho druhým.
Text je převzat z Novény k Panně Marii: http://www.ikarmel.cz/kniha/Novena-k-Panne-Marii_101549.html.
