Zdrávas, příčino naší obnovy,
skrze niž se obraz Boží v nás
zohavený hříchem
vrací k původní kráse;
tvým příchodem lidstvo odhazuje zástěru hříchu
a obléká se v roucho slávy.
Sténajíc pod starou kletbou,
vyhnané lidstvo toužilo po Osvoboditeli
a ruce spínalo k nebi;
století míjelo za stoletím,
pokolení za pokolením
a všichni po tobě volali:
Ó jitřenko, jasem svým zastiňující veškeré hvězdy
a zářící v paprscích slunka,
jež z tebe co nevidět vyjde,
ukaž se již na kraji nebes,
zasvitni světu a vydej nám slunce,
jež rozptýlí temnoty bludu a viny.
Kéž již z tebe vzejde světlo
a zaplaší temnoty hříchu,
pokrývající zemi od té chvíle,
kdy nám v ráji zapadlo slunce Lásky
a věčné Moudrosti.
Konečně jsi přišla na svět,
skrze tebe je člověk vyrván záhubě
a vrací se k dřívějším sídlům;
setřásl otrocká pouta
a sám jimi spoutal zotročitele svého a svůdce.
Předobrazovalo tě Gedeonovo rouno,
záruka vítězství; jak rosa na rouno,
sestoupil na tebe vítězný Vládce,
jenž přemohl smrt, vinu i ďábla;
tvé Neposkvrněné Početí bylo tohoto triumfu radostnou zvěstí.
Ó holubice, nesoucí lidstvu záruku míru
a svobodu těm, kteří strádali v žaláři,
ty, která jsi skončila hrůzu potopy;
uklidni přívaly duše zmítané vášní
a doveď mne k tomu,
jehož jsi zrodila světu.
