Jeremiáš 23,1-6;
Efesanům 2,13-18;
Marek 6,30-34
Po návratu ze své misie se apoštolové „shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili“. Pokračovali v Ježíšově činnosti a kázání (srov. Mk 6,6), byli tedy úzce napojeni na jeho autoritu. Nyní je Ježíš chce mít u sebe samotné, vzdálené od zástupu. Je skutečný pastýř bdící nad „malým stádcem“ (Lk 12,32) své komunity, a tak vyzývá své učedníky k odpočinku: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ A Marek připojuje velmi lidskou poznámku: „Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst.“
Výraz „opuštěné místo“ neznamená jen na místo odpočinku, kam Ježíš pozval svých Dvanáct, ale znamená i opravdové ústraní v jeho důvěrné blízkosti kvůli upevnění a obnovení pouta s ním, nejenom k nabrání síly s výhledem na další poslání. Jednoduše je třeba „být s Ježíšem“ (srov. Mk 3,14), prožívat s ním okamžiky ničím nezaslouženého společenství, bez jakéhokoliv účelu kromě přebývání s Pánem svého života. Ježíš sám dává příklad těm, které volá k následování, protože se neustále snaží prohlubovat své společenství s Otcem, probouzí se za svítání, odchází na pustá místa a modlí se (srov. Mk 1,35; Mk 6,46), zůstává na opuštěných místech (srov. Mk 1,45). Jeho učedníci ho musí napodobovat a podobenství o zasetém zrnu, které roste samo od sebe, i když rolník odpočívá (srov. Mk 4,26–27), jim má být drahé.
Avšak pro apoštoly, podobně jako pro Ježíše, může být někdy odpočinek nemožný. Již v minulosti neuchránil odchod do pouště Ježíše před seběhnutím davů (srov. Mk 1,45). Nyní je tajný plán na odpočinek odhalen i přes to, že loďka odjela na druhý břeh jezera. Odpočinek toho, kdo zvěstuje Království, je stejně nutný jako nejistý a učedník musí počítat se ztroskotáním svých plánů a učit se tak umění přijmout nečekané. Ano, odpočinek jistě přijde v eschatologickém čase (srov. Žid 4,9–11; Zj 14,13), na zemi však zůstane vždycky nejistý…
„Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi.“ Rychlost tohoto zástupu je působivá: předběhne totiž pěšky loď, přičemž musí obejít jezero a nejspíš i překonat Jordán. Je to spěch toho, kdo běží k eschatologické hostině, jíž prostírá Moudrost slibující těm, kdo jí naslouchají, odpočinek (srov. Sir. 6,28; 51,23–27) a nasycení (srov. Př 9,1–6; Sir 24,19–21). Zástup hladoví po Božím slově, které Ježíš vyučuje s mocí (srov. Mk 1,22.27), a nezapomíná na jeho pozvání, pramen velké útěchy: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím“ (Mt 11,28).
„Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.“ Ježíšovi je jich líto (srov. Mk 8,2) – tento výraz vyjadřuje hluboké cítění Boha, jeho pohnutí nad situacemi nemoci, bídy a hříchu, v nichž se člověk ocitá (srov. Mk 18,27; Lk 15,20). Ježíš přejímá Otcovo cítění a stává se milosrdně blízkým tomu, kdo to potřebuje (srov. Lk 10,33), je dojat tváří v tvář zlu bránícímu žít v plnosti (srov. Mt 20,34; Mk 1,41; Lk 7,13). Zde konkrétně je příčinou jeho soucitu fakt, že vidí zástupy „jako ovce bez pastýře“ (srov. Nm 27,17; 1 Král 22,17). Jeho soucit je soucitem Mesiáše očekávaného jako pastýře, který bude schopen vést a živit stádce Izraele (srov. Jer 23,1–6; Ez 34), a Ježíš je navíc „pastýř krásný a dobrý“ pro každého člověka (srov. Jan 10,11.16)…
Jsme ochotni podílet se na soucitu „pastýře našich životů“ (srov. 1 Petr 2,25)? Opravdu se necháváme vyrušit nepředvídanými žádostmi našich bratří o pomoc, umíme být dojati tváří v tvář potřebným a udělat to, co jen můžeme, abychom utišili jejich žízeň po smyslu? Jenom takové soucítění, svědectví o Božím kralování nad naším každodenním životem, může poskytnout základ autentickému zvěstování Království.
Převzato z knihy: Hlásej slovo - Roční cyklus B
Autor: Enzo Bianchi
Vydalo: KNA
VIDEOÚVOD k neděli této neděle.
