Hle, Beránek Boží (2. neděle v mezidobí A)

Jan Křtitel provázel naše očekávání Přicházejícího v průběhu Adventu a setkali jsme se s ním i minulou neděli při Ježíšově křtu v Jordánu. Dnes se projevuje jako svědek Ježíše, Beránka a Služebníka Božího i Božího Syna.

Ve čtvrtém evangeliu se Jan Křtitel objevuje již v Prologu jako člověk poslaný Bohem: „Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho“ (Jan 1,6–7). Světlem, jemuž Jan vydává svědectví, je vtělené Slovo. Náboženské autority Izraele přicházejí za Janem Křtitelem k Jordánu, kde uděloval svůj křest, a ptají se ho: „‘Kdo jsi?’. Vyznal: ‘Já nejsem Mesiáš.’ Zeptali se ho: ‘Co tedy jsi? Eliáš?’ Řekl: ‘Nejsem.’ ‘Jsi ten Prorok?’ Odpověděl: ‘Ne.’“ (Jan 1,19–22) Jan tedy vyznává, že není tím, za něhož jej mnozí považovali. Potom sám o sobě říká: „Já jsem hlas volajícího na poušti“ (Jan 1,23). Je třeba připravovat Pánu cestu na poušti (srov. Iz 40,3) a hlas poslouchá svého Pána bez jakýchkoli výhrad. Jan tedy dává svůj hlas tomu, kdo jej poslal, nevyžaduje žádnou pozornost pro sebe, protože je cele zaměřen na to, že má ukazovat na někoho jiného.

Pod tlakem kněží a levitů Jan Křtitel vyznává: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků“ (Jan 1,26–27). Mesiáš je už přítomen, ale zatím ve skrytosti: přichází za Janem jako učedník. Jan Křtitel ale vyznává, že není hoden vykonat pro něj ani službu vyhrazenou otrokům. V den, kdy Ježíš k Janovi přichází, Křtitel zvolá: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ (Jan 1,29). Užívá slovo, které v aramejštině označuje beránka i služebníka. Zde má tři významy: Ježíš je Beránek-Služebník popsaný v knize proroka Izaiáše (srov. Iz 53,7), je Beránek, který se zabíjí o Velikonocích jako znamení smlouvy (srov. Jan 19,14) i Beránek, který se obětuje kvůli odpuštění hříchů (srov. 1 Sam 7,8–9). Ježíš ve své lásce jako služebník lidí nachází důvod pro darování – obětování svého života. Na základě této lásky k lidem, jež jde až po nejzazší mez (srov. Jan 13,1), na sebe vzal lidské hříchy a odpustil je, když prolil svou krev za všechny na odpuštění hříchů (srov. Mt 26,28).

Když Jan zdůraznil: „Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já“ (Jan 1,30), dal nám nahlédnout do své zkušenosti s Ježíšovou identitou. Nepoznal na první pohled, že Ježíš je Mesiáš a že je definitivním zjevitelem Boha Otce, ale naslouchání Božímu slovu projasnilo jeho duchovní pohled a napřímilo chápavost jeho srdce, a pochopil, že Ježíš, který přišel po něm, byl ve skutečnosti dávno před ním. Dík tomu pak mohl v okamžiku Ježíšova křtu vidět Ducha svatého, jak v podobě holubice sestoupil na Ježíše a trvalým způsobem na něm spočinul. Ježíš tak byl uschopněn, aby křtil lidi Duchem svatým. Dva obrazy, tedy Ježíš jako Beránek a Duch svatý v podobě holubice, vyjevují mesiánský ráz Ježíšova poslání.

Jan Křtitel proto uzavírá: „A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží“ (Jan 1,34). Ježíš jako člověk tedy představuje poslední a definitivní sebevyprávění Boha adresované celému lidstvu. Jakmile dva z Janových učedníků zaslechli jeho svědectví, odhodlali se následovat Ježíše (srov. Jan 1,35–37). V tom také tkví velikost Jana Křtitele, který se dokáže učinit menším a dále se umenšovat, aby rostl Kristus (srov. Jan 3,30); proto je schopen přivádět druhé ke Kristu a následně se vytratit... Jsme my křesťané schopni a odhodláni jednat právě tímto janovským způsobem? Jsme odhodláni nedržet u sebe ty, které máme přivádět ke Kristu? Pouze tak totiž můžeme vydávat v tomto světě věrohodné svědectví o tom, že Ježíš je Pán našeho života.

Zdroj: Hlásej slovo (roční cyklus A)

 

K přípravě na tuto neděli můžete zhlédnout i videoúvod.